Petr Najvar: K problému znevažování vzdělanosti

(31. ledna 2016)

Prof. Jan Průcha svou aktuální knížku Česká vzdělanost ukončuje následujícím apelem: (s. 185) ...je třeba vzdělanost rozvíjet, pozitivně ji oceňovat, a ne pouze kritizovat, či dokonce znevažovat, jak jsme toho bohužel mnohdy svědky.“ Dále myšlenku nerozvádí, ale není těžké dovodit, co přesně znevažováním vzdělanosti míní. Znevažování pedagogiky, školy a vzdělanosti je známý fenomén (např. Ricken, 2007) a v dnešních médiích oblíbený sport, v pojetí některých aktérů snad dokonce opravdový boj.

Pro ilustraci mi postačí otevřít dnes namátkou některý z populárních časopisů či přímo denní tisk (s nadsázkou označovaný za seriózní).

V jednom (Švehla, 2015) se čtenáři dostává proudu názorů a dojmů residentního redaktora (nikoli člověka vzdělaného v některém z oborů stojících v pozadí problému), že „česká gymnázia trpí představou, že čím víc látky odučí, tím víc budou studenti vědět“, že se „gymnázia utěšují, že poskytují všeobecné vzdělání, ale to není pravda“, že se „hodiny na gymnáziích často mění v nudné jednosměrné výklady faktických informací, které si nikdo nezapamatuje“, že „by se měly stejně jako na anglosaských školách psát eseje“ a další výroky, jež dehonestují a vlastně otevřeně urážejí každodenní práci tisíců vysokoškolsky vzdělaných gymnaziálních učitelek a učitelů na stovkách gymnázií v České republice.

Druhý – namátkou vybraný denní tisk – nabízí ještě lepší příklad znevažování vzdělanosti, neboť zde nejde o neinformované přemítání jednoho laika, ale o promyšlenou kampaň. Není mým cílem uvádět zde na pravou míru všechny výroky v článku Hrdinové (2016), jehož součástí je anketa mezi „dvanácti chytrými hlavami“ (s. 4). Čtenáře ale jistě zaujme výrok jedné z těchto hlav, O. Šteffla, který vyjadřuje názor, že „trendem ve světě je ústup od požadavků na formální vzdělání“, který opírá o údajný výrok personálního ředitele Googlu: „Počet zaměstnanců, kteří žádné vyšší vzdělání nemají, se v řadách Googlu neustále zvyšuje.“

Tento výrok znám, používají jej s oblibou laičtí „experti“ na vzdělávání proto, aby nám namluvili, že důležití lidé vědí, že škola je instituce překonaná, která se do moderního světa nehodí (např. Sedláček, 2014). Autorem výroku (...the proportion of people without any college education at Google has increased over time...) je Laszlo Bock, senior vice president for people operation ve společnosti Google (čili je otázkou jestli přímo personální ředitel, ale to je součástí propagandy) v rozhovoru pro New York Times (Bryant, 2013). V dalším průběhu rozhovoru vysvětluje, že pro práci v prostředí společnosti Google se hodí jiné dispozice než ty rozvíjené v akademickém prostředí a proč.

Český aktivista však potřebuje jen holý výrok, který zdánlivě podporuje jeho vlastní přesvědčení. Tvořivě lze přistoupit i k překladu. Všimněme si, jakou představu vyvolává slovo „neustále“, a že po něm v originálním vyjádření není ani stopy. Rozumím zde tedy dobře povzdechu prof. Průchy a dodávám, že do mediálního boje proti vzdělanosti se dnes hodí i velmi tupé meče a po čertech ztrouchnivělé cepy a sudlice.

Bryant, A. (2013). In Head-Hunting, Big Data May Not Be Such a Big Deal. The New York Times, 20. června 2013, F6. Dostupné na http://www.nytimes.com/2013/06/20/business/in-head-hunting-big-data-may-not-be-such-a-big-deal.html?pagewanted=2.

Hrdinová (2016). Budoucnost už začala, milé děti. Mladá fronta DNES, 16. ledna 2016, s. 4-5.

Průcha, J. (2015). Česká vzdělanost: interdisciplinární pohled na fenomén národní kultury. Praha: Kluver.

Ricken, N. (Hrsg.). (2007). Über die Verachtung der Pädagogik: Analysen - Materialien - Perspektiven. Springer Verlag.

Sedláček, T. (2014). Koho chce Google? Dostupné na http://nazory.ihned.cz/komentare/c1-61779320-koho-chce-google.

Švehla, A. (2016). Gymnázia: něco je bavit bude. Respekt, 27(2), 31.