Potřeba rozpracování Živé didaktiky je dána...

Pozornost a energie pedagogů byla v posledních letech věnována přípravě a implementaci kurikulární reformy. Výzkumy nicméně ukázaly, že kurikulární reforma tím, že pracuje „vně“ systému, přináší pouze v omezené míře pozitivní změny ve vyučování a učení. Některé kritické hlasy upozorňují, že povinnost vytvářet ŠVP do jisté míry odvádí učitele od toho, co bylo, je a i nadále musí být podstatné – tj. vlastní výuka ve školních třídách. Proto se doporučuje kurikulární reformu v její navazující fázi koncipovat jako koordinovaný souhrn metodických a didaktických inovací (Janík et al., 2011, s. 407). Jejich cílem by měla být produktivní kultura učení jakožto pilíř kvality školního vzdělávání.

Problém současné (obecné) didaktiky je v tom, že pro naznačený záměr – rozvíjet produktivní kulturu učení – nenabízí dost dobře využitelnou oporu. Vyplývá to z její nezakotvenosti. Tradiční didaktický výklad je převážně jen deduktivní, nepracuje s rekurzivním vyvozováním vztahů mezi fakty a teorií. To může vést k oslabení pozornosti k tomu, jak uvažují a jednají učitelé v praxi. Stranou pozornosti tak mohou zůstávat i klíčové otázky jako: Jak didakticky konstruovat obsah do učebních úloh pro žáky? Jak se utváří obsah-význam prostřednictvím činnosti a komunikace žáků při řešení učebních úloh? Jaké typické či specifické chyby žáci dělají a jak s nimi didakticky pracovat? Jak u žáků podporovat poznávací a učební procesy?

Stávající (obecná) didaktika na tyto otázky poskytuje jen částečné odpovědi. Pracuje převážně s pojmy širokého významu (didaktické principy/zásady, výukové metody/formy apod.) s nespecifikovanou vazbou na učitelovo didaktické myšlení a jednání. Dikce jejího výkladu je spíše doporučující či normativní, méně často vysvětlující a zdůvodňující (ve vazbě na teorii). V reakci na tuto kritiku je rozvíjena koncepce Didactica viva, jejiž podstatu vyjadřují tyto programové teze:

  1. Didactica viva má být založena na analýze hloubkových mikrostruktur výuky – v tomto ohledu má doplňovat obecnou didaktiku, jejíž těžiště spočívá v (normativním) popisu povrchových makrostruktur. 

  2. Didactica viva má být didaktikou „vykonzultovanou“ s výraznými představiteli didaktické teorie a vzdělávací praxe – je adresována odborně disponovaným praktikům (studentům učitelství, učitelům, ředitelům), výzkumníkům a teoretikům – její ambici je podporovat profesní rozvoj učitelů a profesionalismus v učitelství.

  3. Didactica viva má na základě empirického výzkumu výuky a akumulované moudrosti praktiků přispívat k propojování praxe s teorií, má usilovat o zakotvení svého výkladu v reflexi praxe a v teoretickém zobecnění.

  4. Didactica viva má být didaktikou nad-oborovou a mezi-oborovou, což předpokládá její úzkou spolupráci s didaktikami konkrétních oborů.

  5. Didactica viva má být zaměřena k obsahovosti – má se rozvíjet v duchu Klafkiho základní teze didaktiky o plodném setkání určitých žáků s určitými vzdělávacími obsahy, resp. v duchu koncepce didaktických znalostí obsahu (pedagogical content knowledge).

  6. Didactica viva má zahrnovat a propojovat ontodidaktickou analýzu obsahu (ohled na kurikulum) s psychodidaktickou analýzou obsahové transformace (ohled na subjektivitu žáka a intersubjektivitu ve školní třídě). 

  7. Didactica viva má zahrnovat a propojovat individuálně a sociálně konstruktivistický náhled na procesy obsahové transformace při vyučování a učení.

  8. Didactica viva má být didaktikou živou – její výklad má být do značné míry založen na kazuistickém přístupu – popisu konkrétních případů z praxe. Kazuistiky mají být vytvářeny ve spolupráci teoretiků, výzkumníků a praktikujících učitelů a komunikovány a sdíleny prostřednictvím učebního prostředí DiViWeb.
10. 10. 2019

Byla zveřejněna pozvánka na 10. OD konferenci.

8. 6. 2019

Byla zveřejněna pozvánka na 9. OD konferenci.

1. 11. 2018

Byla zveřejněna pozvánka na 8. OD konferenci.

Podzemí

Vstup do 'podzemí', kde péčí spolupracovníků DiViWebu vznikají nové kazuistiky.