Tomáš Janík: Krize důvěry v profese a jejich proměny jako téma pro univerzity

(8. srpna 2017)

 

Profese představují unikátní formu povolanosti k řešení společenských výzev. Konstituovaly se díky tomu, že se ve společnosti zformovala agenda, které se ujaly a pod příslibem kompetentnosti jejího řešení ji začaly střežit jako svoji věc. Důvěra veřejnosti, že profese konají kompetentně, je založena na předpokladu, že disponují unikátním typem vědění a expertízy, které nelze ani substituovat, ani suplovat.

V poslední době mnohé nasvědčuje tomu, že pryč jsou doby, kdy profese požívaly této důvěry a mj. díky tomu „měly své jisté“. Přibývá studií, které poukazují na zranitelnost profesí v neoliberální době, tj. dokumentují krizi důvěry v profese, v jejich vědění a expertízu. Exponují se názory, že kvalita vědění a expertízy profesionála se podstatně neliší od kvality vědění a expertízy laika. Prezentují se různá „skandální odhalení“, že ta či ona profese je vlastně blamáží – tvrdí se, že tohle by přece mohl dělat každý nebo přinejmenším i někdo jiný.

Profese se vlivem změn v profesních polích anebo v jejich širším okolí nacházejí v permanentním pohybu. Jejich akční rádius se mění. Může se stát, že profese, které původně operovaly v určitém profesním poli, nově působí (i) v jiném nebo na pomezí. Může se stát, že příslušná profesní pole se začnou věcně vyprazdňovat, v čehož důsledku se dotčené profese začnou rekonfigurovat. A konečně, může se stát, že např. z důvodu nedobrého (finančního) zajištění začnou profesionálové svá profesní pole ve velkém opouštět a ta se začnou deprofesionalizovat. Příkladů by bylo více a jejich konkrétní projevy lze registrovat porůznu kolem.

Proměňují-li se podmínky a okolnosti fungování profesí ve společnosti (jakož i profese samotné), nelze se vyhnout otázce, co na to ti, kteří na profese připravují. Říkejme jim „vzdělavatelé profesionálů“ a předpokládejme, že se na univerzitách (včetně té Masarykovy) vyskytují. Jinak řečeno, netvařme se, že je nemáme, a raději buďme rádi, že je máme. Vzdělavatelé profesionálů totiž byli, jsou a budou těmi, kteří dávají dohromady to, co novela vysokoškolského zákona neproduktivně staví vedle sebe – ne-li proti sobě: profesní a akademické.

Na první pohled nevýznamná jazyková hrátka s nějakými predikáty. Jenomže co když povede k tomu, že si stále více lidí bude stále více myslet, že akademické je prostě akademické a profesní je prostě profesní. Vždyť na úrovni zákona jsou studijní programy nyní takto rozděleny a zákon je zákon, takže jaképak copak.

Až do novely jsem se domníval, že akademické je výdobytkem profesního, a to zvlášť v případě učených profesí tzv. staré univerzity (lékaři, právníci, kněží), ale i dalších povolání, která se profesionalizovala mj. tím, že se akademizovala (inženýři, pedagogové, psychologové, sociální pracovníci a mnozí další). Prostě jsem si myslel, že všechny studijní programy ve skutečnosti připravují na profesi. Není tedy divu, že novela způsobila v mé mysli kognitivní konflikt. A to je také důvod, proč dané téma považuji za hodné univerzitní pozornosti a vyhlížím reakce z fakult, jimž není akademicky založená příprava na profese ukradená, nýbrž právě naopak.

Máme takové?


Text byl původně otištěn v časopise
online.muni.cz.

10. 10. 2019

Byla zveřejněna pozvánka na 10. OD konferenci.

8. 6. 2019

Byla zveřejněna pozvánka na 9. OD konferenci.

1. 11. 2018

Byla zveřejněna pozvánka na 8. OD konferenci.

Podzemí

Vstup do 'podzemí', kde péčí spolupracovníků DiViWebu vznikají nové kazuistiky.