Tomáš Janík: O riziku dekvalifikace a o koučích na místech učitelů

(1. prosince 2016)

Na pořadu dne je další vzdělávací expanze. Aktuálně se nebude týkat škol vysokých, nýbrž škol základních – prioritně prvních stupňů, do nichž směřují silné populační ročníky, takže budou chybět učitelé. V období vzdělávacích expanzí jsou školské systémy a pedagogické profese snadno zranitelné, a tím spíše je třeba být ve střehu.

Představitelé eduoutu v čele s popírači významu kvalifikace pro výkon učitelské profese odpovídají na výzvy vzdělávací expanze stručně, jasně a efektivně. Příslušnou řečnickou otázku formulují takto: Učitelé odborných předmětů na SŠ bez pedagogické kvalifikace? Proč jen tam? Sugesce nezbytnosti de-kvalifikace učitelů vstupuje do veřejné debaty o vzdělávání a čeká na odezvu. Je tu někde nějaký problém? Domnívám se, že ano.

Legalizace výkonu pedagogické profese bez pedagogické kvalifikace je kontradikcí v té nejpodstatnější podstatě věci. Je to představa do té míry absurdní, že stojí mimo jakoukoliv diskusi, a to bez ohledu na to, že v pedagogické praxi se tu a tam s nekvalifikovanými pracovníky na pozicích učitelů setkáváme. Mnozí z nich si však kvalifikaci již doplňují, aby dostáli zákonnému požadavku, a také proto, že to dá rozum, aby učitel vzděláním disponoval.

Najdou se však i výjimky potvrzující pravidlo. Jsou školy, pro něž je nekvalifikovanost a neaprobovanost nikoliv přechodnou situací vyžadující zlepšení, nýbrž běžným jevem, či dokonce programově vyzdvihovanou součástí profilu školy.

Ve školách různě po světě se tak na pozicích učitelů objevují různí „průvodci“, „koučové“ či „poradci“, jejichž role vzhledem k učícímu se žákovi je pouze doprovodná. Počítá se totiž s tím, že každý žák sám nejlépe ví, proč a jak se má kdy co nejefektivněji (na)učit. Nemohu se ubránit dojmu, že těmto naivně romantickým představám podléhají zejména koučové bez jakéhokoliv (natož pedagogického) vzdělání.

Pozorovat tyto kouče při práci je poučné. Jelikož zpravidla nerespektují kurikulum (osnovy), nechají žáky učit se kdykoliv cokoliv, a to bez ohledu na to, že v daném předmětu či kurzu se mají žáci naučit právě to či právě ono. V případě, že koučové nemají solidní vzdělání v oboru, v němž koučují, nedokážou pomoci žákům zabývat se učivem v takových věcných vztazích a následnostech, které jsou předpokladem pro porozumění učivu. Jsou-li koučové nedostatečně obeznámeni s didaktikou koučovaného oboru, nemají repertoár na to, aby žákům pomohli překlenout problémy v učení a porozumění učivu.

Z výše uvedeného lze dovodit, že dekvalifikace učitelů ve smyslu rezignování na předpoklady pro výkon této profese není tou správnou odpovědí na výzvy spojené s expanzí vzdělávání. Intervenci je třeba vést v opačném směru – kvalifikovanost výkonu učitelské profese je nezbytné vyžadovat, přípravu na profesi znáročnit a její podporu zintenzívnit.

Text byl původně otištěn v časopise online.muni.cz.